Jean-Marie Valentin
Zu den Anfängen des Jesuitentheaters in Prag. Der Euripus. Tragoedia christiana des Livinus Brechtus
Charakteristisch für die Frühphase des Wirkens des Jesuitenordens, dessen erste Vertreter nördlich der Alpen auf Einladung Ferdinands I. ab
Das Theater, das zugleich vom genuin jesuitischen Geist (compositio loci, applicatio sensuum), der bewußten Anknüpfung an das christlich-humanistische Erbe und der Rivalität mit dem seit den 30er Jahren des 16. Jahrhunderts üblich gewordenen Rekurs auf das dramatische Medium bei den protestantischen (lutherischen) Gymnasiallehrern getragen wurde, wurde zum bevorzugten Instrument der oben genannten, damals voneinander nicht zu trennenden Aktivitäten. Man spielte im Freien, die Theateraufführung fand im Rahmen kirchlicher Rituale (so z.B. Umzüge, öffentliche Gebete usw.) statt, man zog aber gleichzeitig bei der Textgestaltung rhetorisch-literarische Ausdrucksmodi heran.
In Ermangelung eines typisch jesuitischen Repertoires nahm man
Im Vortrag wird nach der konfessionellen Bedeutung dieses
K počátkům jezuitského divadla v Praze. ?Euripus, tragoedia christiana? Livina Brechta
Pro rané období působení jezuitského řádu, jeho? první zástupci se objevili severně od Alp na pozvání Ferdinanda I. ve Vídni 1551, je charakteristické úzké sepjetí misionářské činnosti a zřetele k vyučovací praxi. V Praze, ve druhém hlavním a rezidenčním městě císařské moci (od 1556 do 1623 patřila Praha do rakouské provincie ? Provincia Austriae ? nově zřízené instituce) se tato fáze rozběhu podstatně neodli?ovala.
Divadlo, které bylo neseno zároveň autentickým duchem jezuitismu (compositio loci, applicatio sensium), vědomou návazností na křes?ansko-humanistickou tradici i rivalitou vůči zpúsobu, jakým se k dramatickým médiím od 30. let 16. století obvykle uchylovali protestant?tí (luterán?tí) gymnaziální učitelé, stávalo se upřednostňovaným nástrojem svrchu zmíněných, tehdy od sebe neoddělitelných aktivit. Hrálo se pod ?irým nebem, divadelní představení nacházelo místo v rámci chrámových obřadů (např. procesí, veřejné modlitby atd.), kultivovalo v?ak zároveň při tvorbě textů literárně-rétorické výrazové prostředky.
V nedostatku typicky jezuitského repertoáru byl 1560 v Praze znovu nasazen latinský kus, který byl předtím úspě?ně inscenován na jiných jezuitských jevi?tích (Vídeň, Innsbruck, Trier, Dillingen aj.)
V referátu bude polo?ena otázka věroučného významu tohoto kusu, vyti?těného 1549 v Lovani, jeho? velký význam pro dějiny předtridentinského katolického hnutí obnovy nelze docenit. ?e přitom dramatická struktura morality, na ní? je kus osnován, bude musit být do podrobností brána v potaz, je nasnadě ? konečně svědčí transformace, jim? byla v daném případě podrobena, o procesu rychle se ohla?ujícíhoo religiózního a k osobitosti mířícího uvědomění.